Urgentní příjem v Baťově nemocnici nadužívá až 20 procent lidí. Lékaři popisují, s jakými „problémy“ pacienti přicházejí

Přibližně 20 procent lidí, kteří přijdou na urgentní příjem v Baťově nemocnici, okamžité lékařské ošetření reálně nepotřebují. A jak popisují sloužící zdravotníci, čím menší problém příchozí mají, tím jsou většinou arogantnější.

Pokud bychom dostáli obsahu slovního spojení „urgentní příjem“, všichni pacienti, kteří na tohle místo přicházejí, budou potřebovat okamžité a urgentní ošetření. V mnoha případech tomu ale tak není, což potvrzuje i primář Urgentního příjmu Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Michal Pisár.

„Těch situací je spousta, v posledních letech přibývá například pacientů, kteří z nějakého důvodu nemají praktického lékaře. Pro ty je nejjednodušší přijít na urgent, kde se nemusí nijak registrovat. V současné době se to týká často cizinců, denně řešíme jejich běžné potíže. Problémem je i přístup praktických lékařů a ambulantních specialistů mimo nemocnici, pro které je často jednodušší poslat pacienta na urgentní příjem na různá ošetření a došetření jeho stavu nebo přímo k hospitalizaci, aniž by ji jakkoliv předem domluvili či stanovili diagnózu,“ popisuje primář Michal Pisár.

Nutno dodat, že výskyt lidí, kteří zneužívají urgentní příjem k běžnému ošetření nebo vyšetření se zvyšuje, což zdravotníky často frustruje a dochází k jejich vyhoření. Častěji také vznikají konflikty, kdy jsou různá očekávání pacientů a jiná realita toho, co jsou zdravotníci schopni akutně v danou chvíli udělat. „Musíme preferovat pacienty, kterým opravdu něco je a potřebují naši okamžitou pomoc. Nejsme pak schopni se ihned věnovat pacientům, u kterých došetření jejich problému může proběhnout mimo urgentní příjem,“ říká Michal Pisár a uvádí několik příkladů.

Zdravotníci denně slyší věty typu: „Šel jsem kolem, tak jsem si říkal, že se zastavím, protože mě už týden bolí hlava,“ nebo „Jsem tady s maminkou, tak bych potřeboval pořešit i sebe.“ Najdou se i pacienti, kteří berou dva dny antibiotika a v noci se přijedou zeptat, jestli si lékaři myslí, že fungují dobře. „Často řešíme běžné bolesti zad, obyčejnou vyrážku bez jakýchkoliv doprovodných příznaků, klíště, třísku, rýmu, bolest v krku a podobně. Nedávno tady byla paní s tím, že spolkla kousek plomby. Přivezla ji záchranka,“ kroutí hlavou primář Pisár.

Doplňuje ho Jiří Lapčík, praktický lékař pro dospělé, který slouží na urgentu ve Zlíně i v Uherském Hradišti, přestože je již v důchodu.

„Nejvíce se setkávám s tím, že pacienty bolí dva týdny záda a přijdou v neděli, že chtějí okamžitě ošetřit. Pak jsou to lidé ohledně receptů na léky. Přijdou o víkendu a chtějí léky, které si mohli nechat napsat přes týden u svého lékaře. A pak také pacienti závislí na benzodiazepinech. Zkouší pohotovosti v různých městech, protože jejich ošetřující lékař jim vyšší dávku nenapíše. Nedávno přišel ve všední den odpoledne muž v obleku rovnou z práce a oznámil mi, že ho bolí krční páteř a chce infuzi. Tak jsem mu sdělil, že není v supermarketu, ale v nemocnici a že ho nejdřív vyšetřím a léčbu stanovím na základě vyšetření. A co myslíte, že následovalo? Křičel na mě, že si bude stěžovat,“ krčí rameny Jiří Lapčík a zrovna popisuje další případ s mladým mužem, který si sám diagnostikoval žlučové kameny a chtěl je na urgentním příjmu okamžitě řešit včetně operace.

Oba lékaři se shodují, že kdyby tolik lidí neřešilo přes urgentní příjem banality, které lze řešit v běžné pracovní době a mimo urgentní příjem, čekací doby by se určitě snížily. Částečným řešením by podle nich mohlo být i zvýšení poplatku za pohotovost za stávajících 90 na 500 Kč.

Foto: KNTB