Trenérovi fotbalistek Slovácka Vlachovskému chybí osobnosti a hlavně branky

Trenér fotbalistek Slovácka Petr Vlachovský hodnotí podzimní část sezóny. Dozvíte se odpovědi na to, proč Slovácko nedokázalo uspět v Lize mistryň, co jeho svěřenkyním chybělo v ligových zápasech k tomu, aby byly úspěšnější, nebo jaké mají trenéři a hráčky v současnosti ve Slovácku podmínky.

 

Po vydařeném závěru přípravy přišlo hned na začátku sezóny mírné zklamání, když se vám nepodařilo zvládnout ani jeden zápas v kvalifikaci Ligy mistryň, kde byla Slovácku nalosována poměrně hratelná skupina. Jak hodnotíte tuto část podzimu a proč se týmu nepovedlo postoupit do další fáze LM?

Je dobré se k Lize mistryň s odstupem času vrátit a opět si ji vyhodnotit. Když vás něco trápilo v přípravě, tak si říkáte, že to může být jen shoda náhod, pak vás ty samé problémy trápí i v Lize mistryň, tak si říkáte, že to asi nebude náhoda, a po skončení podzimní části sezóny už víte, že se nic nedělo jen tak. Narazili jsme na Minsk a Breiðablik, tedy týmy, které při podání našeho top výkonu byly k poražení. Nemyslím si však, že bychom měli být favority, to určitě ne. Třeba Minsk má daleko zkušenější hráčky, napočítal jsem 8 hráček, které aktuálně reprezentovaly své země. Náš stav - 1 reprezentantka, celkem 15 reprezentačních startů. Projev Minsku byl vyspělejší.

 

Jaké jsou podle vás další příčiny neúspěchu?

 

Další příčinou jsou osobnosti. Zní to krutě, ale my je nemáme… Ani po stránce fotbalové, ani po stránce lídrovství. Nemusí to být jen o věku, vždyť utkání s Minskem rozhodla osmnáctiletá Pobegaylo, která ty dva góly v naší síti udělala sama, a nebyla to náhoda, ale její standard. Druhé utkání s Breiðablikem rozhodne třemi góly Hálfdánardóttir. Podíváte se zpětně na její statistiky z jiných utkání a je to prostě střelkyně. Obě utkání byla podle statistik vyrovnaná, s Breiðablikem jsme předvedli i dobrý výkon, je tam však jedno ale, že se hraje na výsledky, a ten byl díky zpackanému závěru 0:3. Do další fáze nakonec postoupil Rosenborg Trondheim, ten byl od všech týmů v kvalifikaci výkonnostně hodně jinde. Liga mistrů byla skvělá konfrontace a mělo nastat v některých oblastech zlepšení, teď už víme, že nenastalo, což je pro mě osobně větší zklamání než výkony a výsledky v Lize mistryň.

 

Po Lize mistryň přišla série utkání, kdy se vám dařilo získávat body s týmy, od kterých se čeká, že budou bojovat o první čtyřku v tabulce. Vždy šlo o výsledkově vyrovnaná utkání, v nichž mělo Slovácko převahu, ale nedávalo dost branek na to, aby byl průběh klidnější. Bylo to i tady o těch individualitách nebo šlo spíše o smůlu či nekvalitu v koncovce?

Nerad spojuji pojmy smůla či štěstí s fotbalem. První 3 zápasy jsme zlomily gólem v posledních 5 minutách. Když půjdu po stopách toho, proč se zápasy rozhodovaly na konci, tak vždy je to o prvním poločase. S Heršpicemi i v Liberci jsme měli vést o 2-3 góly již v poločase, šance nedáme, pak se soupeř chytí po fotbalové i psychické stránce a je z toho vyrovnané utkání, kdy může vyhrát jak soupeř, tak my… Je to jeden z klíčových problémů sezóny. Při vyhodnocování sezóny jsme dospěly k výsledkům, že na 1 gól potřebujeme 4-5 šancí. Jedna společnost, která analyzuje utkání, přišla k číslu 27 % úspěšnosti v zakončení. Když se podíváme na naše jednotlivé útočnice, tak je to 0 %, 33 %, 25 %, 38 %, 33 % a 10 %. To jsou vážně hrozně nízká čísla, která nejsou jen mým výmyslem, ale objektivním ukazatelem kvality v koncovce.

 

Dá se třeba poctivou prací v tréninku tento nedostatek zlepšit, nebo je to o kvalitě hráček?

Kvalitu hráčky určuje několik faktorů. Jedním z nich jsou dovednosti. A dovednost je prvek, který se dá tréninkem naučit. Jenže k rychlejšímu učení potřebujete tisíce opakování, aby se z toho stal návyk, jenže tisíce opakování nezískáte za týmový trénink, to je potřeba trénovat bokem, před školou, místo školy, po škole, před tréninkem, po tréninku… Když to vezmu konkrétněji, chce to podle mě 1-3 tréninky na zakončení týdně mimo týmový trénink, nemusí to být klasických 90 minut, klidně stačí 30, aby hráčka nebyla přetrénovaná a měla potřebný počet opakování. No a abyste tak mohli trénovat, potřebujete další klíčovou věc, a tou je charakter.

 

Můžete to trochu rozvést?

 

S kolegou Mackem, který ve Slovácku už působí v jiné roli, jsme zažili dvojčata Dubcovy. Žasneme do teď nad příběhem nezlomné vůle, odhodlání a radosti trénovat. Prosinec, 6:00, umělka na Širůchu zasněžená, ráno ještě tma, jen jeden roh hřiště lehce osvětlený pouliční lampou, odhrnul se v tom rohu sníh a 30 minut dělaly holky slalom. Nebyla to výjimka, ale pravidlo. Nyní jsou obě v AC Milán…

 

S čím jste ještě nebyl v zápasech spokojen?

 

Poslední věcí, co nám chybí, je prodat v zápase to, co umíme. Máme hráčku, která se v zakončení na tréninku výrazně zlepšila. Říkám jí, že je mistryně světa, jen má smůlu, že to nikdo neví, jelikož v zápase to neukáže. Samozřejmě ne všechny hráčky mají možnost trénovat navíc, máme hráčky pracující, dojíždějící, ale jsou tu takové, které chodí na střední školu, žijí v Uherském Hradišti a ty možnosti mají. A když jsem zmínil správné návyky v zakončení, tak to není jen o kategorii žen. Právě do žen by měly přicházet hráčky, které mají za sebou desítky nebo stovky hodin postového tréninku.

 

Na druhou stranu se některé hráčky výkonnostně zlepšily. Natálie Trčková se posunula do áčka a pravidelně reprezentuje v kategorii WU19, stejně tak Sabina Střížová. Alena Pěčková se našla v roli obránkyně, čímž si vysloužila nominaci do reprezentačního áčka a do toho slovenského zase Tamara Morávková... Docela se mi líbí i výkony Jany Žufánkové…

Souhlasím s tím, že za podzimní část sezóny máme několik dílčích úspěchů, premiérově se do áčkové nominace dostala Lucie Jelínková a Alena Pěčková. Slovenský nároďák nově reprezentuje Tamara Morávková. Nominace hráček do reprezentační devatenáctky je historicky tradicí, na letošním Euru jsme měli 5 hráček v nominaci, což je nejvíce ze všech klubů. Výkonnostní progres, který je hlavně vidět v utkání, udělaly nejvíce Natálie Trčková a Alena Pěčková. Obě mají předpoklady pro moderní fotbal. Zmíněná Tamara a Jana můžou být v budoucnu velmi dobré hráčky, mají skvělé pohybové schopnosti, je však potřeba zapracovat na psychice, taktice i technice.

 

Jak moc týmu chyběla zraněná Lucka Jelínková?

Nedokážu říct, jak moc, každopádně v tu dobu to byla naše jediná reprezentantka dospělé kategorie. Spíše je hrozný způsob zranění, za rozhodnutého stavu hráčka Dukly neudrží nervy a zajede jí zezadu na kotník a přeruší na 3 měsíce nadějné hráčce kariéru. Věřím, že Lucka bude už na zimní přípravu fit a pomůže nám.

 

V průběhu podzimu byla průměrná návštěvnost na nejvyšší ženskou soutěž na Slovácku zhruba 120 diváků na zápas. Jako fanouškovi ženského fotbalu mi to přijde docela málo. Jak se podle vás dá zapracovat na tom, aby popularita tohoto sportu rostla a spolu s ní i návštěvy?

Těžká otázka pro mě jako trenéra. Boom mají sociální sítě a myslím si, že zápasy a vše kolem něj jsou dobře propagovány. Diváky v hledišti extra nevnímám, nedokážu odhadnout jejich počet, každopádně zápas se Slavií navštívilo více diváků než běžně, přišli zvědaví a natěšení na náš výkon, měli jsme jim něco předvést, aby přišli i příště, jenže my hráli dobře jen 30 minut, to je málo.

 

Jaké máte ve Slovácku podmínky pro práci? Je cítit alespoň zde, že jde ženský fotbal nahoru?

Je vidět posun v propojení mužského a ženského fotbalu v rámci klubu. Podmínky pro hráčky šly během posledních 5 let raketově nahoru, svým způsobem mámě vše. Před 5 lety zde nebyl jediný člověk na plný úvazek v ženském fotbale, teď jsme na to tři. Na podporu ze strany vedení si rozhodně nemůžeme stěžovat, je skvělá, o to více mě mrzí, že máme horší podzim, něž byl ten loňský, a vlastně se nenaplnilo to, co jsem si před sezónou přál, to abychom byli lepší a lepší, výsledkově nejsme.

 

Už máte plán zimní přípravy, popřípadě naplánovaná nějaká přípravná utkání?

Celou přípravu máme naplánovanou, odehrajeme celkem 8 zápasů. Je jich poměrně dost z toho důvodu, že chceme dát všem hráčkám v kádru šanci a pomalu zapracovávat i nadějné juniorky. Utkáme se s celky ze Slovenska, Maďarska, Rakouska a Polska.

 

Autor: Michal Konečný

Foto: 1. FC Slovácko