Boxer Lukáš Konečný vyhlíží Slovácké léto: „I v exhibici mě občas chce někdo zabít!“

Boxerská legenda Lukáš Konečný je i po skončení aktivní kariéry stále v ringu jako doma, a to především coby trenér. Tentokrát si ale znovu navlékne boxerské rukavice a vyrazí do boje, a to v pátek 1. července na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti, kde se v rámci Slováckého léta uskuteční exhibiční boxerské utkání. V něm se Konečný utká s trenérem staroměstských boxerů Ondřejem Chudobou.

 

Lukáši, jak velká část vašeho života ještě stále patří boxu?

Podstatná, stále se snažím trénovat, do toho mám tělocvičnu, trénuji veřejnost, kamarády, dceru i profesionály jako Tomáše Šálka a Fabianu Bytyqi. Jsem manažerem, pořádám galavečery, domlouvám zápasy v zahraničí a podobně.

 

Dělají vám vaši svěřenci radost?

Celkem ano, Fabiana je mistryní světa pod asociací WBC, Tomáš Šálek je profesionálním mistrem ČR a čeká ho teď duel o mistra Evropy v Anglii. Dcera Jarča je amatérskou mistryní v juniorech. Ale hlavní je spíše to, aby to svěřence bavilo!

 

Takže alespoň jedna ze tří dcer jde ve vašich šlépějích?

Ano, dcera Jaromíra. Je jí 16 let a s boxem začala před 2 lety, právě v začátcích covidu. Měla najednou hodně času při přerušené školní výuce. Začala chodit na naše kondiční tréninky, časem boxovat a nakonec šla i do zápasů.

 

Jak často se po konci kariéry dostanete do ringu?

No skoro každý den (smích). Ať už v něm trénuji sebe nebo svěřence. Ale že v něm boxuji proti někomu jinému, to už je málokdy. Odhadem tak třikrát do měsíce.

 

Na Slováckém létě absolvujete exhibiční zápas. Je to asi jiný pocit než při zápase naostro. Přiblížíte nám, kteří jsme to nikdy nezažili, jaký je to pocit, rozdíl?

Je to něco téměř nesrovnatelného (úsměv). Na ostrý zápas se připravujete zhruba dva měsíce, držíte životosprávu, trénujete naplno. Tam hraje obrovskou roli psychická stránka věci. Exhibice v boxu je sice zrádná, protože jde o úpolový sport a cíl je zasáhnout soupeře, ale není na vás psychický tlak. Tím, že boxuji celý život, beru exhibici jako součást života. Nijak se na ni nepřipravuji a většinou ji zvládám levou zadní.

 

Máte exhibice rád?

Asi něco mezi. Vždy záleží na tom, s kým do ní jdete. Já vždy chci, aby se soupeř snažil o nejlepší výkon, ale stále myslel na to, že to není opravdový zápas. Děláme to pro lidi, ne pro sebe! Občas se stane, že se mě někdo bojí, samozřejmě zbytečně, a to je pro diváky strašně znát. Občas mě chce i v exhibici někdo zabít, ale většinou se rychle unaví a dopadne na něj psychický tlak a pak i pár mých úderů (smích).

 

Co můžou fanoušci od exhibičního zápasu očekávat?

Rozhodně boxerskou zábavu. Padne spousta úderů, jistě se pokusíme i o nějaké srandičky a já budu chtít svého soupeře i dosti potrápit!