Bohdál, turkyň nebo hafera. Slovácké muzeum chystá výstavu věnovanou nářečí

Rozumíte řeči svých prarodičů nebo přátel z jiných koutů České republiky a rozumějí oni vám? Chcete se dozvědět, jak odlišná jsou jednotlivá nářečí? Odpovědi na tyto a další otázky přinese výstava Kriticky ohrožené jevy našich nářečí, která bude k vidění a poslechu ve Slováckém muzeu od 2. února.

Ústup nářečí a jejich postupný zánik je proces, jemuž nelze zabránit. Děje se tak působením řady faktorů, kdy se z každodenní běžné mluvy vytrácejí jednotlivá slova i celé skupiny slov. Slova, která jsme mohli ještě nedávno slýchat od našich prarodičů, s jejich odchodem nenávratně mizí.

„Téměř výhradně používala nářečí v každodenním životě ještě generace narozená koncem 19. a počátkem 20. století, jejíž mluvu se naštěstí podařilo zachytit soustavnými výzkumy dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, které probíhaly již od konce 40. let 20. století,“ popisuje Martina Ireinová z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.

Výsledky celoúzemního terénního výzkumu uskutečněného na přelomu 60. a 70. let pak dialektologové publikovali v šesti svazcích unikátního Českého jazykového atlasu, vycházejícího v letech 1992 - 2011. Tím však práce na výzkumu nářečí zdaleka neskončila, naopak - technologie umožňují nové možnosti přiblížení dialektů českého jazyka široké veřejnosti a zachycení vývoje a zanikání nářečních slov.

„Díky spolupráci s Katedrou geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jsme vytvořili programy, s jejichž pomocí vznikly nové, vizuálně atraktivní nářeční mapy,“ doplňuje Martina Ireinová.

Nynějšími výzkumy se potvrzuje, že mládež již mnohá, dříve běžná nářeční slova nezná nebo je zná jen z doslechu, např. pidravý ‚šilhavý‘; čučka ‚čočka‘; bohdál ‚čáp‘; turkyň ‚kukuřice‘; hafera ‚borůvka‘. Některé nářeční výrazy se naopak uchovávají v mluvě mladé generace i dnes, např. v jižních Čechách chvátat ‚pospíchat‘, ježky ‚plody lopuchu‘, na Moravě piják ‚klíště‘, gatě ‚kalhoty‘, trnka ‚švestka‘, ve Slezsku synek ‚chlapec‘ a kobzol ‚brambor‘.

Přední místo mezi exponáty výstavy, které návštěvníci uvidí, tvoří mapy zobrazující nejen nářeční jevy ustupující a zanikající, ale i jevy stále živé. Komplet 40 nářečních map je rozčleněn do tří tematických celků vztahujících se ke každodennímu životu venkovského člověka: „Lidské tělo a zdraví“, „Jídlo a kuchyně“, „Hospodářství, chov, zemědělství“.

Jak se naše nářečí změnila během uplynulých 50 let, ilustrují také unikátní zvukové záznamy nářečních promluv s výraznými a zajímavými jazykovými rysy. Na interaktivních dotykových obrazovkách s mapami si tak návštěvníci mohou poslechnout záznamy staré několik desítek let, ale i respondenty nových výzkumů.

„Součástí prezentace je i audioprůvodce, který si mohou návštěvníci pohodlně načíst pomocí svých mobilních telefonů. Ve výstavním sále jsou k vidění rovněž televizní animace s obrazovým materiálem, který dokládá, že s nářečím se můžeme setkat také v knihách, filmech, televizních reklamách, na plakátech, billboardech a jinde,“ dodává etnografka Slováckého muzea Marta Kondrová.