Přejít k hlavnímu obsahu
Zítra uplyne 76 let od vypálení pasekářské osady Ploština

Zítra uplyne 76 let od vypálení pasekářské osady Ploština

Zlín

19. dubna 2021 to bude přesně 76 let od vypálení pasekářské osady Ploština nacisty v roce 1945. Tradiční pietní akt se letos vzhledem k aktuální epidemiologické situaci nebude konat, svou roli hraje také probíhající rekonstrukce národního kulturního památníku.

 

 

Po zimní přestávce se rozběhly zemní práce v místě budoucího zákaznického centra, provádí se kontrolní vrty pro tepelná čerpadla, řeší se technologie zpevnění základů. Zároveň s tím trvá práce odborných pracovníků muzea na přípravě scénáře. Ti stojí před obtížným úkolem, jak zdejší události srozumitelně a emotivně zobrazit v nové expozici,“ uvedl Pavel Hrubec, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které objekt spravuje.

 

Právě o náplni připravované expozice u příležitosti výročí vypálení Ploštiny více prozradil jeden z jejích autorů, historik muzea Ondřej Machálek: „Základní linka expozice začíná příběhem pasekářské osady, jakých vyrostly v katastrech valašských obcí stovky. Kořeny osídlení ukáží v expozici i archeologické nálezy, prostor dostane i zdejší fauna a flóra. Nahlédneme do tváře původní Ploštiny, kterou stihl ještě v létě roku 1944 vyfotografovat etnograf Karel Chotek.“

 

Nejdůležitější částí expozice budou osudové události 2. světové války a okolnosti, které přivedly do valašských hor partyzány, členy 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky, a proti nim zlínské gestapo, speciální jednotky SS a protipartyzánskou jednotku „Josef“. Ondřej Machálek doplňuje: „Okamžik vypálení osady musí být v expozici především kvůli absenci autentických předmětů pojednán minimalisticky. Dostatečně emotivní a vypovídající jsou ale samotné fotografie vypálených stavení či tichý sál se jmény všech obětí. Protože Ploština bohužel nebyla jediným takto postiženým místem, zazní zde i příběhy dalších, jako byl Juříčkův mlýn, Prlov či Vařákovy paseky.“

 

Nedílnou součástí expozice je zdejší krásná krajina, která návštěvníka obklopí poté, co vyjde ze ztemnělého prostoru expozice. Sám expoziční objekt bude zapuštěn do terénu, aby co nejméně rušil své okolí a vynikly přírodní prvky. V budově č. p. 23, kde bývala expozice původní, je zachycena poválečná proměna místa. Instalace bydlení ukáže pokus pozůstalých začít zde po tragédii nový život. Stavba se vrátí do původní podoby, kdy ji doplní v uplynulých dekádách zbouraná stodola. Ta má být v příznivých povětrnostních podmínkách využívána pro animační a výukové aktivity, příležitostné semináře a konference organizované muzeem.