Věk je jen číslo! Nejstarší obyvatelka Zlína Marie Nováková oslavila 104. narozeniny

Marie Nováková ze Zlína je na první pohled obyčejná důchodkyně – čilá, upovídaná a občas si ráda zavzpomíná na dětství na Dolní Bečvě. Nikdo by asi netipoval, že před několika dny oslavila úctyhodné 104. narozeniny a je tak nejstarší obyvatelkou krajského města.
 

Marie Nováková se i ve svém vysokém věku těší dobrému zdraví a skvělé paměti. Obdivuhodné je i to, že ve 104 letech stále žije samostatně ve svém bytě na Jižních Svazích a zvládá péči o domácnost.

Doušek slivovice pro zdraví ráno i večer

„Vitalita paní Novákové je neuvěřitelná. S výbornou pamětí nás ve svých vzpomínkách zavedla do chudého dětství v Dolní Bečvě i do časů Baťovy školy. Je navíc skvělou hostitelkou – nenechala nás odejít bez výborného pohoštění, které připravila se svými blízkými, a nechyběla ani povinná půlka štamprlky slivovice,“ uvedl náměstek primátora Vojtěch Volf, který přišel popřát oslavenkyni k narozeninám. 

Malý doušek slivovice si ostatně paní Marie dopřává ráno i večer pro zdraví. Její životní styl – a možná i tajemství její dlouhověkosti – zahrnuje střídmé stravování, aktivní zájem o společenské dění a pravidelný pohyb.

„Každé ráno, jak vylezu z postele, tak dvacet minut cvičím,“ prozradila oslavenkyně. Kromě cvičení vyráží i na nákupy do místního obchodu, kdy část cesty jede trolejbusem a část jde pěšky.
 

Dětství v Dolní Bečvě

Světlo světa spatřila Marie Nováková poprvé 26. června roku 1921 v Dolní Bečvě. Tady vyrůstala s rodiči a dalšími dvěma sourozenci v chudých vesnických podmínkách poválečné doby.
 

„Ve 14 letech jsem byla poprvé v Rožnově v kině, nikam jsme se tenkrát nedostali, protože jsme neměli peníze. Bylo co jíst, ale skromně. Nic se nesmělo vyhodit,“ vzpomněla jubilantka na dětství.

Přesun do velkého města

Zásadním životním mezníkem bylo pro Marii přijetí do učení k Baťům do Zlína, kam zamířila ve 14 letech. V systému internát, škola, fabrika se jako mladá žena v Baťově škole práce pečlivě připravovala na budoucí povolání šičky, ale také na to, aby v životě obstála. Pro dívku z vesnice, kde ještě nebyla elektřina, byl nový život v pulzujícím Zlíně zpočátku velmi těžký.
 

„Na pokoji nás bylo 24. Těžko jsem si ze začátku zvykala. Pořád bylo pilno, od rána do večera. Pořád se muselo vše dělat rychle, abychom všechno stihli, než se zamčel večer internát. To bylo náročné, ale člověk si zvykl,“ vzpomněla na baťovský dril Marie Nováková, která se u Baťů vyučila šičkou bot, prošla řadou dílen a specializací, ale nejdelší úsek pracovního života pak strávila v punčochárně.

Láska a rodinný život

Baťovská továrna nepřinesla Marii Novákové pouze obživu, ale potkala tam i svého budoucího manžela Františka, který přišel do zlínských Baťových závodů z Hané. V manželství vychovali dva syny a prožili spokojený život.

Ačkoliv si osud pro dlouhověkou ženu připravil i těžké chvíle, když jí předčasně zemřel manžel i syn, na život nezanevřela. Svůj čas nejraději tráví ve společnosti milované rodiny, do dnešních dnů čte knihy, sleduje televizní pořady a chodí na procházky. Každoročně se svými nejbližšími vyráží i na návštěvu rodného kraje.