Trenér Sedláček o trápení Zlína: Klukům nemám co vytknout. Kde vidí rezervy?

Zlín je baštou českého sledge hokeje, jenže letos se Moravanům zatím nedaří. V pokročilé fázi základní části ztrácí svěřenci Tomáše Sedláčka na poslední postupovou příčku do play off sedm bodů a jejich situace nevypadá dobře. Nejen o tom mluví v rozhovoru na klubovém webu právě kouč Tomáš Sedláček.

 

Máte za sebou další dva zápasy základní části, z nichž jste vytěžili jeden bod. Předpokládám proto, že spokojenost panovat nemůže…?

Spokojeni určitě nejsme. Bohužel se to s námi celou sezonu vleče... Zranění, nemoci, absence. Na víkendový dvojzápas měl dorazit Dávid Korman, ale v pátek večer nám volal, že má horečky a že přijet nemůže, což je samozřejmě pochopitelné. Navíc je dlouhodobě zraněný Martin Joppa. Náš už takhle úzký kádr tím každopádně dostal další ránu. Když budu hodnotit zápas se Spartou, bylo to jako přes kopírák ve srovnání s prvním letošním vzájemným utkáním. Měli jsme problémy s efektivitou, proto z něj opět máme jen bod.

 

Čím si vysvětlujete krach v samostatných nájezdech, kdy soupeř proměnil tři ze tří a vy ani jeden?

Říkám tomu syndrom Michala Vápenky. Michal je velký brankář, navíc má hodně zkušeností, ví, jakou pozici má v bráně zaujmout. Zkrátka nás vychytal a soupeř byl šikovnější.

 

Možná hrála roli i psychika? Sezona vám zatím nevychází a pomyslná svázanost rukou se na hráčích při nájezdech mohla projevit.

I to je možné. Vždycky říkám, že při nájezdech záleží na maličkostech. Zkrátka to dopadlo tímto způsobem. Spíš mě mrzí, že jsme zápas nerozhodli v normální hrací době, ale klukům nemám co vytknout.

 

Co zápas proti Karlovým Varům?

Vary mají obrovskou kvalitu, v jejich týmu je několik reprezentantů, což bylo vidět i tentokrát. Jsou velmi dobře fyzicky i individuálně připravení. My jsme to dokázali dvě třetiny nějakým způsobem eliminovat, v té třetí nám bohužel došly síly. Je to i tím naším úzkým kádrem, jak už jsem zmiňoval. Každopádně kluci si za výkon zaslouží poděkování. Nic nevypustili a hráli velice dobře. Toho si vážím.

 

Z mého pohledu podal velmi dobrý výkon například brankář Jan Matoušek, který sice osmkrát inkasoval, ale řadu dalších nepříjemných střel lapil.

Ano, Honza tam opravdu měl zákroky, které stojí za zmínku. Ale jak říkám, celý tým podal velmi obětavý výkon. Zmínil bych ještě Pavla Julinu, který si v zápase se Spartou roztrhl bradu. Doktor mu ji zašil dvanácti stehy a on se do zápasu vrátil. Nastoupil i proti Karlovým Varům, přičemž týmu to obrovsky pomohlo. Je to srdcař, jak má být.

 

Když zohledním poslední tři zápasy, pokaždé jste se dostali do situace, kdy jste začali hrát, až když jste prohrávali o dvě branky. Čím to?

Nevím, jestli bych to takhle viděl, ale je pravda, že v těchto zápasech jsme vždycky dostali rychlý a někdy i laciný gól. Pak se do toho musíte vždycky opřít, což kluci udělali. Zaslouží si za to poděkování, protože hrát v takto omezeném počtu zkrátka není jednoduché.

 

Na poslední postupovou pozici do play off momentálně ztrácíte sedm bodů...

Pozice v tabulce samozřejmě není lichotivá, ale pro mě je zásadní, abychom do týmu dostali pohodu. Teď nemá cenu hráče zatěžovat nějakým „musíme“. Klíčové je, aby se nám začala vracet energie, kterou do toho vkládáme. Půjdeme zápas od zápasu a uvidíme, jak to nakonec dopadne. Zároveň si musíme přiznat, že náš kádr stárne a moc nástupců v tuto chvíli nemáme. Musíme hrát s kádrem, který máme k dispozici, a naučit se s touhle situací pracovat. Nicméně domácí zápas s Olomoucí ukázal, že síla v týmu je. V tuto chvíli narážíme hlavně na náš malý početní stav.

 

Říkáte, že tým stárne a že narážíte na početní limity. Budete tedy i směrem třeba do příští sezony navrhovat, aby došlo k okysličení mužstva?

Když budu mluvit za sebe, přivítáme každého nového hráče, který má chuť na sobě pracovat. Teď máme mladého Matěje Mácu, do kterého vkládáme naděje. Přišel nám navíc další mladý kluk, jenž prozatím trénuje. Problémem je, že takový hráč přijde většinou jeden, nepřijde jich sedm najednou. A ne každý u sledge hokeje vydrží, protože se jedná o náročný sport.

 

Ve Zlíně toho máte odtrénováno spoustu. Je tohle pro vás doposud nejtěžší sezona?

Tak nejtěžší... Hlavně mě mrzí, když vidím, že kluci makají na sto procent, ale jejich úsilí se jim nevrací ve formě výsledků, to je pro mě nejtěžší. Samozřejmě vnímám i určité tlaky, protože každý byl zvyklý vidět Zlín v tabulce nahoře, ale nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali. Loni se něco podobného stalo Pardubicím. Taky byly zvyklé pohybovat se na nejvyšších pozicích, ale loňská sezona jim nevyšla. Letos se dokázaly vrátit. Takže není to snadné, ale tak to zkrátka je a my se musíme pokusit něco s tím udělat.

 

Nyní vás čeká téměř dvouměsíční přestávka, jaký budete mít během ní program?

Není v našich možnostech, abychom uspořádali například kempy, takže budeme trénovat klasicky jednou týdně. Je možné, že do tréninků zařadím nová cvičení, budeme se chtít zdokonalit a uvidíme, jak nám to půjde v lednu.

 

Čas na vyčištění hlavy si najdete?

Samozřejmě, ventil je vždycky potřeba. Takže sport, rodina, výlety... znáte to. (usmívá se)

 

Autor: Michal Konečný

Foto: SHK Lapp Zlín