Herci David Švehlík a Ivan Franěk před premiérou filmu Dvě slova jako klíč

Dnes vstupuje do kin nový český film Dvě slova jako klíč, který se natáčel v mnoha lokacích po celém světě, mimo jiné také v centru Baťova města. Hlavní role výtvarníka Tomáše se ujal herec Ivan Franěk, který převzal pomyslnou štafetu po Davidu Švehlíkovi, jenž v tomto i předchozím snímku Úsměvy smutných mužů ztvárňuje filmového autora knižní předlohy Josefa Formánka. Jak oba herci vzpomínají na natáčení a co na film říkají?

 

David Švehlík

Jak se vám během natáčení spolupracovalo s režisérem, hereckými kolegy a celým štábem?

Natáčení bylo milý, tak jako vždycky. Příjemní lidé, příjemní kolegové. Samozřejmě nejzásadnější bylo natáčení na Siberutu. Tak daleko jsem se zatím nepodíval. Měl jsem možnost dostat se do deštného pralesa mezi domorodce. Pochopitelně to pro mě byl nejintenzivnější zážitek.

Natáčení se však několikrát odkládalo kvůli tenkrát složitýmu období plného omezení. Nicméně nakonec se to uskutečnilo, což bylo v té situaci až nevídaný. Neskutečná poklona Danovi (režisér filmu Dan Svátek, pozn.red.), že se to nakonec podařilo natočit.

 

Jak na vás zapůsobili místní lidé?

Mají v sobě přirozenou laskavost a přátelskost. Já jsem byl vůbec okouzlený Indonézií, ať už to byla Jakarta, Siberut či jiná místa. Bylo pro mě velmi příjemný sledovat rodiny, rodiče s dětma, protože je mezi nima taková velká láska a hlavně klid. Žádné nervování se, stres.

 

Je film něčím podle vás výjimečný?

Je výjimečnej tím, že právě vznikl, protože vznikl za okolností, kdy se prakticky u nás moc nedalo točit a toto vzniklo na několika místech po světě v tak složitým období plným všemožných omezení, že je to vlastně zázrak.

 

Ivan Franěk

Postava Tomáše není zrovna jednoduchá. Rozumíte tomu, co postava Tomáše ve filmu prožívá a řeší a proč tomu tak je?

Stejně jako všechny postavy filmu prochází i postava Tomáše životem, který ji staví do cesty otázky, na které hledá odpověď. A myslím, že je na divácích posoudit, do jaké míry jsme byli pravdiví a schopní tyto postavy vykreslit, oživit.

 

Část filmu jste natáčeli na Siberutu mezi domorodci, jaké to bylo, natáčet tak daleko a mimo civilizaci?

Jelo nás tam vlastně deset. Byla to taková malá produkce a z herců jsme jeli jen já a David Švehlík. Cesta byla na jednu stranu náročná a na druhou stranu krásná a překvapující. Začala v Praze, pak Dubaj, Jakarta, Padang, což trvalo, nevím, asi 17 hodin. Pak jsme pluli asi 150 km pět hodin takovou malou lodičkou na ostrov Siberut. Jak jsme dorazili na ostrov, tak jsme z přístavu jeli asi hodinu po takový improvizovaný cestě. Pak jsme vystoupili a tři hodiny jsme šli tropickým pralesem… bylo to vlastně velké dobrodružství.

 

Je film něčím podle vás výjimečný?

Film je výjimečný v tom, že byl točený po celém světě, v mnoha lokacích – Japonsko, Indonésie, New York, Dánsko, Polsko a samozřejmě Česko. A je výjimečný tím, že má mezinárodní herecké obsazení. Navíc je to krásný příběh.

 

Co je podle vás hlavním tématem filmu?

Pro mě je hlavním tématem filmu myšlenka, smíření a odpuštění. Myšlenka, že láska, pokora, respekt, smíření se, odpuštění jsou klíčem k lidskému štěstí.

 

Foto: ČSFD