Přejít k hlavnímu obsahu
František Varaďa pro Paměť národa: Člověk musí žít v každé době

František Varaďa pro Paměť národa: Člověk musí žít v každé době

Uherský Brod

Dětství Františka Varadi provázela hospodářská krize první poloviny třicátých let, napjatá předválečná atmosféra i druhá světová válka, která začala, když mu bylo sedm let. O svých prožitcích napsal knihu Jak jsem potkal v Brodě válku.

 

Lidé ze Sudet hledali v Uherském Brodě útočiště

František Varaďa se narodil 22. září 1932 v Uherském Brodě jako druhé z pěti dětí rodičům Stanislavovi a Anděle, roz. Buráňové. Otec byl tesařem, maminka stavební dělnicí. Brali se roku 1930. Žili v Havřicích, místní části Uherského Brodu, u maminčiných rodičů. Mezitím stavěli dům v ulici Zahradní.

 

V době hospodářské krize bylo v Brodě málo pracovních příležitostí a zvláště ve stavebnictví hodně konkurence. Otec často odjížděl na delší dobu za prací mimo domov. Početné domácnosti tak většinou velela maminka. Po narození prvního syna Stanislava odjel otec na Zakarpatskou Rus do oblasti Užhorodu, kde stavěl horské chaty. Poslal odsud pohlednici, která rodinu příliš neuklidnila. Stálo na ní, že v noci slýchává vytí vlků.

 

Roku 1936 se v Uherském Brodě začala stavět Česká zbrojovka, pobočka zbrojovky ve Strakonicích. Provoz zahájila v roce 1937. Ze Strakonic přišli i odborníci, kteří hledali podnájem v okolí. Zahradní ulice se nacházela v blízkosti továrny. U Varaďů tehdy bydlel pan Muller, jemuž rodiče přenechali jeden ze dvou bytů v domě. Ve Zbrojovce později pracoval i Františkův otec.

 

Napětí způsobené předválečnou situací začal František více vnímat až v létě 1938. „Maminka

pracovala u sedláků, aby si přivydělala, rodiče spláceli hypotéku. Když se jednou vrátila, vyprávěla tatínkovi, že k sedlákovi přišli lidé ze Sudet. Ptali se, zda by nevěděl o nějakém ubytování, protože soužití s Němci se už nedá vydržet,“ vzpomíná František Varaďa.

 

23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace. O týden později podepsali předsedové vlád Německa, Itálie, Francie a Velké Británie Mnichovskou dohodu, postupující pohraniční oblasti Československa Německu. Mezi lidmi převládal pocit zrady.

 

Kolona tanků se táhla až k Havřicím

František toho roku nastoupil do první třídy obecné školy. „Už tenkrát jsme věděli, že se zhoršuje politická situace,“ vzpomínal pro Paměť národa v roce 2020. Na stěně třídy visel obraz s portrétem Háchy, kterého o pár měsíců později nahradila Hitlerova podobizna.

 

15. března byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Téhož dne se v Uherském Brodu objevili první němečtí vojáci. Starosta Bohumil Luža se nedostavil na radnici, jak očekávali. Vzkázal, že je nemocen, čímž jasně vyjádřil svůj postoj (byl zatčen 1. září 1939 a později zemřel v koncentračním táboře Buchenwald).

 

O den později přijížděly od Uherského Hradiště tanky, které zastavily před Zbrojovkou. František a ostatní kluci si je zvědavě prohlíželi. Němečtí vojáci zrovna obědvali a nabízeli jim jídlo. „Bylo jich celá ulica, až do Havřic, potom odjeli do města,“ vzpomínal František Varaďa.

 

Polovinu školní budovy včetně tělocvičny obsadil Wehrmacht. Němečtí vojáci zaplnili i ulice města, začali vykupovat veškeré zboží. Později za školou vyrostly dva dřevěné baráky, do kterých se nastěhovali. Vzniklo zde i cvičiště. „Viděli jsme tam jako kluci děla, minomety, vojáci procházeli výcvikem,“ vzpomínal. V rámci germanizačních snah museli zaškrtávat v učebnicích místa připomínající první republiku a zpívat německou hymnu, od čtvrté třídy měli povinnou němčinu.

 

V ulici zatýkali příslušníky odboje

Od počátku roku 1939, stejně jako na území celého protektorátu, se na Uherskobrodsku začalo poměrně rychle organizovat ilegální hnutí. Ihned po zákazu činnosti na podzim 1938 přešli do ilegality členové KSČ, koncentrovala se Obrana národa a do protifašistického odboje se zapojovali i zaměstnanci dráhy, zbrojovek a dalších podniků.

 

V ulici, kde Varaďovi žili, sídlila komunistická odbojová buňka, vedená učitelem měšťanky Janem Rychtalíkem. Přes agenta Ferdu Čiháka ze Střílek se dostalo gestapo v září roku 1941 na stopu Rychtalíkovu spolupracovníkovi Antonínu Vrbovi a jeho synu Zdeňkovi. Čihák se v této oblasti pohyboval půl roku a jeho působení mělo děsivé následky. V lednu 1942 zatklo gestapo Antonína Vrbu v jeho dílně na náměstí. O pár hodin později zadrželi i jeho syna Zdeňka a dalšího z členů, Vojmíra Kalvodu. Manželce Antonína Vrby se podařilo prostřednictvím dcery Jana Rychtalíka varovat. Ten se však o pár dní později vrátil do svého domu, kde na něj čekalo gestapo.

 

Agent Čihák měl na svědomí přes 100 zatčených, 30 lidí zahynulo na popravištích a v koncentračních táborech. Zlikvidováno bylo celé ilegální vedení na Uherskobrodsku. Zahynul také Jan Rychtalík.

 

Pamatuji si, jaký poprask to vzbudilo na měšťance mezi kantory, protože jeho mladší dcera se mnou chodila do třídy,“ vzpomínal František Varaďa. O pár dní později zatkli další členy buňky. „Šlo o pana Škráška, Vrbu a Dudu, někteří byli popraveni.“

 

Spolužák už si pro vysvědčení nepřišel

V Uherském Brodě žila před válkou početná židovská komunita, ve městě se nacházelo židovské ghetto, tzv. Židovna. Protižidovských opatření přibývalo už v prvních měsících války. Od září 1941 museli chodit Židé starší šesti let na veřejnosti označeni žlutou šesticípou hvězdou. Téhož roku se všichni Židé z Uherského Brodu museli přestěhovat do ghetta a byla vypálena místní synagoga.

 

Se mnou chodil do školy Žid Friedrich Deutsch, jeho tatínek byl zubní technik. První třídu v roce 1938/1939 se mnou nedokončil, už byly ty pogromy na židovské obchody a podobně. Byly skoro prázdniny, když mi oznámil, že už si nepřijde pro vysvědčení. Podával mi pravici a loučil se se mnou.“ Následující den se rodině podařilo utéct z protektorátu přes Slovensko. Domov našli v Izraeli. František už spolužáka nikdy neviděl.

 

Sestřenici zasáhl granát

 

S postupující válkou přibývalo odbojových akcí. Varaďovi bydleli nedaleko Zbrojovky, kde otec v té době pracoval. František na něj někdy čekával u brány, díky čemuž si všiml i zpřísněných kontrol zaměstnanců na vrátnici. Někteří se snažili pronášet zmetky z výroby, jelikož je Němci považovali za sabotáž. Zaměstnance kontrolovala werkschutz, ozbrojená závodní stráž, složená převážně z Čechů.

 

Přibývalo přeletů spojeneckých letadel a poplachů. Roku 1944 byli obyvatelé Brodu svědky dvou leteckých bitev. Při jedné z nich se stali František s kamarády svědky sestřelení Liberatoru, který dopadl do lesa u Korytné. Běželi na místo, kam už před nimi dorazili němečtí vojáci. Viděli vrtuli letadla zarytou v zemi. Vojáci hledali po lese letce, kteří seskočili před pádem letadla.

 

Blížilo se osvobození, na podzim roku 1944 přes Uherský Brod procházely týlové německé jednotky, které před sebou hnaly zubožený dobytek. František Varaďa byl svědkem průjezdu německých trénů městem. Cesta vedla z kopce. Po stranách vozů viděl přivázané ruské zajatce, byli bosí a museli běžet, zatímco se na ně Němci z vozů dívali. Ani se nepokoušeli zpomalit.

 

Na podzim už slyšeli frontu, blížící se směrem od Strání. Zůstala zde do konce března 1945, kdy se dala do pohybu. Poslední tři dny války trávili Varaďovi ve sklepě sousedů Jurčíkových, spali na uhlí a na bramborách. Otec zůstal doma, aby hlídal dům a postaral se o zvířata. Ozývaly se výbuchy a dunění. Nad ránem 26. dubna se rozhostilo ticho. Toho dne město osvobodila ruská a rumunská armáda.

 

27. dubna šla maminka k rodině do Havřic, když začaly padat granáty. Soused Pančocha na ni volal, aby se šla schovat k nim do sklepa. Sotva za sebou zavřela dveře, šel ještě zavřít dveře na dvorek, kam dopadl další granát. Na místě zemřel. O den později vyšla sestřenice Marie Buráňová na zápraží, když od Prakšic přiletěl dělostřelecký granát. Bylo jí dvanáct let. Na vratech zůstala jej silueta...

 

Mladým mužem ve Varnsdorfu

Roku 1947 se začal František Varaďa učit mechanikem pletacích strojů na učilišti ve Varnsdorfu. Režim zde kopíroval Baťovu školu práce. Učni byli oslovováni jako Mladí muži a nosili uniformy. Po odsunu Němců z Varnsdorfu byli žáci motivováni, aby zde zůstali a založili rodiny. František Varaďa pokračoval ve čtyřletém studiu na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně. Spolužákem mu byl Jaroslav Dietl, který ho přivedl ke vstupu do SSM.

 

V letech 1952 -1954 absolvoval vojnu u hipomobilního pluku v Martině a ženijní jednotky v Rokycanech. Během vojny dostal nabídku ke vstupu do KSČ. Na rozmyšlenou měl čtrnáct dní, nakonec kývl. Kandidátská lhůta trvala dva roky, poté, co odešel pracovat do uherskobrodské zbrojovky, mu byla lhůta prodloužena ještě o rok.

 

Chtěli, aby lidi přesvědčoval ke vstupu do JZD

František začal pracovat jako technik v konstrukci přípravků. Brzy zjistil, že dělníci mají vyšší plat, což mu přišlo nespravedlivé. Jako straník také musel jezdit přesvědčovat sedláky ke vstupu do JZD, s čímž absolutně nesouhlasil. Tou dobou se také seznámil se svou budoucí ženou, jejíž otec byl ke vstupu do JZD nucen. Prohlásil, že nemá potřebnou kvalifikaci, zemědělství nerozumí a tuto činnost odmítá. Z konstrukce ho vyhodili, roku 1957 byl přeložen do slévárny a posléze do chromovny. Po třech letech se do konstrukce vrátil.

 

Poslední kapkou se pro něj stala invaze vojsk Varšavské smlouvy. Ze strany vystoupil. Uzavřel tak dceři cestu ke studiu na zvolené škole. V práci neprošel prověrkou a opět putoval na jinou pracovní pozici. Pomohl mu vedoucí, který jej přijal do konstrukce mechanizace výroby jednoúčelových strojů. Později jeho vedoucí povýšil na Oddělení technologických projektů. Františka Varaďu si vzal na nové působiště s sebou. Pracoval zde pak až do odchodu do důchodu.

 

Do revoluce žil František spíše rodinným životem, politika jej nezajímala. Nikdo si tenkrát nedovedl představit, že by režim mohl padnout. Revoluční události roku 1989 sledoval, zúčastnil se i manifestací v Uherském Brodě. Mladým lidem by vzkázal, aby nabrali zdravý rozum. Život ho naučil, že člověk musí žít v každé době, mít práci, aby mohl uživit rodinu a měl by se i vzdělávat.

 

Autoři: Hana Langová, František Vrba, Paměť národa Střední Morava

 

Příběh byl zaznamenán díky podpoře Zlínského kraje a města Uherský Brod. Pokud máte ve svém okolí někoho, jehož životní příběh stojí za to zaznamenat, kontaktujte nás: 777 763 388.