Přejít k hlavnímu obsahu
Uherka je dočasným koučem squashové reprezentace: Věřím, že se udržíme mezi elitou

Uherka je dočasným koučem squashové reprezentace: Věřím, že se udržíme mezi elitou

Po 25. 4. 2022 - 20:00 Uherské Hradiště

Jeho život je squash, vždyť vystoupal až na 115. místo světového žebříčku. V dalším posunu mu zabránila pandemie koronaviru, která navíc zkrátila i jeho sportovní kariéru. Nyní před Ondřejem Uherkou stojí ještě větší výzva, udržet českou reprezentaci, kterou povede z pozice hlavního trenéra, v elitní divizi mistrovství Evropy družstev.

 

Věřím v záchranu. Máme kvalitní mužstvo. A navíc jsem od přírody optimista,“ usmívá se teprve třicetiletý prozatímní kouč národního týmu krátce před odletem do Nizozemska.

 

Na maturitním vysvědčení teprve zasychal inkoust a on už tvrdil, že chce vždy dělat squash. „Od osmnácti jsem věděl, že ze mě jednou bude trenér,“ tvrdí.

 

Proto odjel do Velké Británie, kde chtěl skloubit život profesionálního sportovce a vystudovat trenérství.

 

Cesta i místo se ukázaly jako správné. „V Česku se musíte mnoho věcí učit zpaměti. Spousta zkoušek a s tím spojeného stresu. V Anglii se propojuje teorie s praktickou částí. Takové učení děláním,“ popisuje.

 

Když vypukla pandemie, přestěhoval se do Česka. Štěstí mu přálo, brzy obdržel vynikající nabídku a stal se součástí trenérského týmu Squashcentra Strahov. „Tím, že nebyly turnaje, šla moje hráčská motivace dolů a trénování se stalo mojí hlavní činností,“ sdělil.

 

V nejúspěšnějším pražském klubu se sešel se skutečnými esy ve svém oboru. Tou největší je Gregory Gaultier, dlouholetá squashová jednička modré planety. „Greg je super člověk. Máme kamarádský vztah,“ oceňuje Uherka.

 

Od francouzské superstar se má rozhodně co naučit. „Aby člověk dokázal to, co on, musí být tak trochu „blázen“. Jde o absolutního profesionála, který squashi obětuje všechno. Řeší nejmenší detaily, které by ostatní ani nenapadly,“ líčí nadšeně mladý reprezentační trenér.

 

Právě v oněch maličkostech je Gaultier inspirativní. „Jeho posedlost je nakažlivá. Dbá na vhodnou stravu, kvalitní spánek i na dokonalou přípravu. Je na něm vidět, jak se soustředí a prochází si v hlavě procesní cíle celého tréninku,“ vysvětluje kouč.

 

Právě maličkosti budou rozhodovat o úspěchu, či neúspěchu Čechů na šampionátu v Eindhovenu a následném setrvání Uherky v pozici reprezentačního trenéra. „Stát se jím byl vždy můj sen,“ přiznává.

 

Nabídka ovšem byla hodně nečekaná. Přišla po rezignaci Davida Tománka – muže, který dovedl národní tým do elitní divize mistrovství Evropy. „Zatím jsem byl pověřený jen na jednu akci. Poté se má konat výběrové řízení. Byl bych rád, pokud by všechno klaplo. Uvidíme, jak se nám bude dařit a jak si s kluky sednu,“ přemítá.

 

Ruku na srdce, nebude to mít lehké. Hlavní české opory – Martin Švec, Jakub Solnický, Daniel Mekbib a Viktor Byrtus jsou jen o málo mladší než Uherka.

 

Nepochybuji, že to bude v pohodě. Hrál jsem s nimi, v týmu jim dělal kapitána. Pohybovali jsme se společně po světových turnajích a navzájem se i trénovali. Kluci jsou na mě zvyklí a já doufám, že to vítají a pomůžu jim,“ míní trenér, jenž chce razit demokratickou cestu.

 

Preferuji diskusi. Kluci mají spoustu zkušeností a byla by chyba se o ně neobohatit. Byl bych rád, pokud by tým dělal důležitá rozhodnutí společně. S tím, že poslední slovo mám já,“ prozrazuje.

 

Udržet se v elitní divizi bude složité. Klíč šampionátu je jasný – zůstane šest týmů z osmi. Los skupiny přidělil Česku minule stříbrné Španělsko, dále pak Skotsko a Německo. Těžko si ale vyberete, v té druhé najdete hlavní favority na zlato Francii a Anglii, ovšem také Finsko a Wales.

 

Právě přes dva poslední státy by měla vést cesta. „Kluci musejí podat výkony v jejich potenciálu. Ani ty nemusejí stačit, vždy záleží na soupeři,“ líčí Uherka, jenž by rád v Nizozemsku započal dlouhodobější práci.

 

Budu rád, pokud mistrovství proběhne v dobré týmové atmosféře. Kluky bude vše bavit a budou se těšit na další ročníky. A samozřejmě, pokud se udržíme,“ dodává odhodlaně.

 

Autor: Michal Konečný

Foto: Irena Vanišová