Přejít k hlavnímu obsahu
Házenkářky Slovácké Slavie Uherské Hradiště hrály před 100 lety finálový zápas před Rudolfinem

Házenkářky Slovácké Slavie Uherské Hradiště hrály před 100 lety finálový zápas před Rudolfinem

Uherské Hradiště

5. října to bylo na den přesně, kdy se před 100 lety u budovy pražského Rudolfina (sídla tehdejšího parlamentu) odehrálo finálové utkání o titul mistryň Československa v házené. Do Prahy jej přijelo obhajovat družstvo AC Slovácká Slavia Uherské Hradiště. Mezi jeho čtyři tisícovky (!) obdivovatelů, kteří na jeho domácí zápasy ve slavné éře chodili, patřil i tehdejší gymnazista František Kožík.


„Bývalo to krásné družstvo. Mluví o něm jen stručné sportovní referáty, cifry výsledků, staré zaprášené noviny. A přece by si zasloužilo verše, oslavu melodií, písničku. Písničku divokou a mladou, jako byly ty dívky tehdy, ztělesnění slunečného kraje a města, písničku vyzpívanou svěží krví a vinnou révou, horkou létem. Bylo mi čtrnáct a nedělní okouzlení bylo nezapomenutelnou částí mého mládí,“ napsal v šedesátých letech Kožík už jako slavný spisovatel uherskohradišťským házenkářkám do jejich bulletinu.


Ale vraťme se do 5. října 1924. Tento den byl vrcholem i začátkem konce první slavné éry hradišťské házené. Na hřišti před Rudolfinem se utkaly dva nejlepší celky Československa. Proti domácí staroměstské Čechii Praha nastoupila slovácká děvčata v kompletní mistrovské sestavě: Eva Daňková, Lumíra Freundová-Kvasničková, Ludmila Hubšilová, Julie Janderová, Skovajsová, Šáňová, Věra Galusková-Tlusťáková (též československá rekordmanka ve skoku vysokém) a Marie Janderová (též světová rekordmanka v hodu oštěpem). Obě poslední jmenované reprezentovaly Československo na Světových ženských hrách v Monte Carlu nejen v české házené (která byla ve dvacátých a třicátých letech mezinárodním sportem rozšířeným po celé Evropě), ale i v atletice. I proto byly favoritkami Hradišťanky. Jenže…


Čechie poločasové vedení 5:4 udržela a v dramatické koncovce nakonec i zvítězila 10:9 a získala mistrovský titul. Tisk pak ostře kritizoval rozhodčího, jímž nebyl nikdo jiný než tehdejší svazový náčelník Reiner. „…zápas musel skončiti jinak, kdyby rozhodčí trestal surovou hru obrany a zálohy Čechie, jejíž obránkyně měla být vyloučena již v prvé půli. Rovněž nebyl Slovácké Slavii uznán … jeden regulérní goal,“ shodovaly se sportovní rubriky československých deníků. V knize Metoděje Zajíce Dějiny házené z roku 1948 popisuje sporné události Josef Přidal z Uherského Brodu: „…čestné slovo pana Břicháčka jako diváka rozhodlo …, že mistrem se stala Čechie.“ Pro úplnost však dodejme, že pan Břicháček byl paradoxně rozhodčím, který se podle jiných svědectví v témže roce snažil zmanipulovat i mužské finále mezi SK Hodolany a Unionem Žižkov.


Slovácká Slavia podala protest doložený svědeckými výpověďmi i fotografiemi (!) nedovolených zákroků, které rozhodčí netrestal. Protest byl však zamítnut a výsledek uznán. Ztráta titulu, nešťastně prohraný zápas a publicita kolem protestu způsobily pomalý rozklad družstva, neshody mezi hráčkami a jejich následné odchody jinam… Na druhý házenkářský titul si Uherské Hradiště muselo počkat dalších dvacet šest let.


Autor: Vladimír Salčák

Foto: Časopis Světozor 1924