Operní mistr Vladimír Chmelo: Luhačovice jsou pro pěvecké kurzy ideálním místem

Druhá polovina července je v Luhačovicích ve znamení mistrovských pěveckých kurzů pod vedením operního pěvce a držitele Ceny Thálie Vladimíra Chmela. Právě tohoto pedagoga a pěveckého kouče, který působil mimo jiné na předních světových operních scénách včetně Metropolitní opery v New Yorku, jsme vyzpovídali v následujícím rozhovoru.

 

Co si máme pod mistrovskými pěveckými kurzy představit?

Letní pěvecké kurzy slouží k intenzivní, koncentrované práci operních zpěváků, kteří se chtějí zdokonalovat ve své interpretaci a pěvecké technice. V prvním týdnu pracují spíše mladší pěvci, se kterými je třeba více pracovat právě na technice, druhého se účastní vyspělejší a profesionální zpěváci, takže zde se dá už mluvit o mistrovských pěveckých kurzech, kde se už opravdu piluje každý detail.

Jak vznikl nápad pořádat kurzy právě v Luhačovicích?

Podnět přišel od pana ředitele Lázní Luhačovice, který chtěl rozšířit nabídku kulturních akcí v letních měsících. Vzhledem k tomu, že jsou Luhačovice spojeny s hudebním géniem Janáčkem a také s pramenem Vincentky, která blahodárně působí na dýchací cesty a hlasivky, je toto prostředí skutečně ideálním místem, kde můžeme nerušeně pracovat a našimi koncerty pak potěšit lázeňské hosty i širokou veřejnost.

Pro koho jsou kurzy vhodné?

Jak jsem už zmínil, jde o velmi intenzivní práci pěveckých profesionálů, případně adeptů na sólové operní pěvce. Spolu se mnou se účastníkům věnují i dva vynikající klavíristé – Robert Pechanec, zkušený a vyhledávaný spolupracovník těch nejlepších zpěváků, a Vojtěch Červenka, mimořádně talentovaný klavírista nejmladší generace, který shodou okolností pochází ze zdejšího kraje. Kromě toho je do celého procesu zapojený i režisér a specialista na jevištní pohyb Jaromír Brych, který pracuje na výrazové a pohybové stránce interpretace.

Mohou se kurzů účastnit i laici?

Laická veřejnost má možnost účastnit se kurzů pasivním způsobem, tedy náslechem jednotlivých lekcí, které jsou veřejnosti po předchozí domluvě přístupné.

Kteří významní zpěváci prošli vašima rukama?

Přestože se pedagogické činnosti věnuji teprve poslední roky, protože jsem dříve působil jako aktivní pěvec na mezinárodní operní scéně, dá se mluvit už o poměrně velkém počtu pěvců, kteří využívají mých rad a pravidelně se mnou spolupracují. Je pro mě velkou ctí, že mi takovou důvěru projevují například Peter Berger, Iveta Jiříková nebo Daniel Hůlka, z mladší generace pak třeba Ester Pavlů, Tereza Mátlová, Helena Beránková, Michal Marhold a mnoho dalších, kteří se, jak doufám, významnými pěvci teprve stanou. Pěvecká práce vlastně nikdy nekončí, je to celoživotní proces, který musí člověka bavit. Proto nerad mluvím o svých svěřencích jako o žácích. Jsem jejich pěveckým koučem, čili rádcem, který poskytuje takzvané „druhé ucho“, zpětnou vazbu. Ta je pro pěvce mimořádně důležitá. Mám radost z jejich úspěchu a oni vědí, že moje kritika, ač někdy tvrdá, je vždy míněná tak, aby byl jejich výkon stále lepší. Pro mě je to velká zodpovědnost – pakliže se zlepšovat nebudou, beru to na sebe.

Na jaké koncerty se diváci mohou letos v Luhačovicích těšit?

Každý kurzový týden pořádáme dva koncerty, ve středy od 16 hodin na Promenádě a v pátky od 19:30 v Lázeňském divadle

 

Kde mohou diváci sehnat lístky?

Středeční krátké koncerty na Promenádě jsou veřejnosti přístupné zdarma, vstupenky na páteční koncerty se prodávají v informačním centru na kolonádě.

 

Jste zakladatelem projektu Opera lidem, který uvádí klenoty klasické české opery s předními pěvci. Co aktuálně plánujete v rámci tohoto projektu?

S projektem Opera lidem jsme zatím uvedli dvě české opery, Rusalku a Prodanou nevěstu, které aktuálně hrajeme v netradičním historickém prostředí Pražského Hlaholu a také na dalších místech České republiky. Přinesli jsme úplně nový koncept operního představení, které je postaveno na výkonech předních pěvců, dbá na tradici a záměry autorů a zároveň se snaží být vstřícnější k současnému divákovi, tj. opery jsou například citlivě zkráceny.

 

Foto: archiv Vladimíra Chmela