Holešovské šípy z pozdní doby bronzové zabíjely lidi, potvrdili vědci

Měří několik milimetrů, nejvýš pár centimetrů, přesto byly před čtyřmi tisíci lety záměrně vyrobeny tak, aby zabily člověka. To zjistili vědci, kteří po dobu čtyř let zkoumali jeden z největších souborů pravěkých kamenných hrotů šípů ve střední Evropě. Ten je ve vlastnictví holešovského městského muzea.

V archeologické sbírce holešovského muzea je uloženo 189 hrotů z různých etap vývoje člověka, 158 z nich pochází z klíčových vykopávek z nitranského pohřebiště Holešov – Zdražilovsko, kde se v současné době nachází průmyslová zóna. Většina z těchto šipek byla prokazatelnou zbraní k zabíjení, což potvrzuje neobvyklý experiment, ke kterému si vědci holešovskou sbírku půjčili.

„Naše balistická 3D analýza a balistický experiment prokázaly, že šipky byly specializované na rotaci v tkáních, způsobovaly radikální trhliny a měly cíl povalit. Nedaly se z rány snadno vytáhnout, měly v ní zůstat a způsobit infekci,“ vysvětluje Ludmila Kaňáková z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně a upřesňuje, že mluvíme o období 2200–1900 let před Kristem.

Archeologové sice mají jen málo dokladů o válečných střetnutích v době pravěku, domnívají se však, že mohlo jít o skupiny lukostřelců, které provázely a chránily karavany převážející přes Karpaty suroviny. Zejména kovy nebo třeba jantar.

„Vysvětlovalo by to jejich vysokou mobilitu, kterou doložila traseologie a transportní experiment. Na šipkách jsme našli výrazné stopy způsobené přenosem v zádovém toulci odpovídající stovkám kilometrů v krátkém čase. Šipky se totiž střelbou rychle ničily, v průměru se ulomily při prvním až třetím zásahu. Mezi vyrobením a poškozením tedy lukostřelci urazili desítky až stovky kilometrů a my víme, že nešli, ale běželi,“ říká brněnská vědkyně.

Nitranské lukostřelce si můžeme představit jako malé, dobře organizované a soběstačné jednotky, které se velmi rychle a nenápadně pohybovaly krajinou západního předhůří Karpat a které byly v případě střetnutí fatální. Zajímavé je také to, že některé šipky ve sbírce jsou vyrobené z hornin pocházejících z míst stovky kilometrů vzdálených od Holešova. Například z Krumlovského lesa nebo z oblasti Krakova. Jak se k nám tedy dostaly?

„Lukostřelci mohli tyto oblasti navštěvovat, mohli také obchodovat s někým, kdo se tam pohyboval. Nedaleko Holešovska se nachází Moravská brána, údolí, které propojuje údolí Moravy se severní Evropou a bylo nejvýznamnějším pravěkým koridorem ve střední Evropě. V případě krakovského pazourku mohl horniny také přinést ledovec během poslední doby ledové,“ myslí si vědec Jan Machala.

Odborníci z Brna nicméně zmiňují také to, že některé hroty byly vyrobeny z jiných, mnohem starších nástrojů. „To znamená, že vhodné kameny na Holešovsko přinesli lidé již v době kamenné a lidé v době bronzové je o tisíc let později našli a udělali z nich drobnější nástroje. Třeba hroty šípů,“ dodal Machala.

Z Brna do Holešova se sbírka vrátila po čtyřech letech zkoumání loni před Vánocemi. Muzejníci šipky opět uložili do depozitu a je jisté, že je vystaví v rámci připravované stálé expozice Městského muzea a galerie v Holešově.