„My zme děcka ze Zubřího, z téj metlářskej dědiny, mama doma metly krútí, tata strúže žebřiny…“ Tak zní úvodní slova zuberské hymny, která dokazují, že je tato valašská obec proslulá nejen tradiční zuberskou krajkou, ale také řemeslem, kterému se zde dříve věnovaly celé rodiny – výrobou březových metel. Jedním z posledních zuberských metlářů, kteří s tímto řemeslem spojili svůj život, je pan Jiří Ondřej. Vázat metly se naučil od svého otce, kterému nejdříve pomáhal při třídění proutí a kroucení lipového lýka, až postupně proniknul do tajů celého pracovního postupu. Přesto, že se v Zubří dříve metly vyráběly téměř v každé čtvrté chalupě, dnes již tato letitá tradice pomalu upadá v zapomnění. O to více dbá pan Ondřej na to, aby jeho březové metly odpovídaly výrobkům, díky nimž si Zubří vysloužilo pojmenování „metlářská dědina“.
